Proč mi to udělal říkala si, když se vrátila domů. Proč?! Vždyť ona ho tak milovala. Pamatuje si to, jako by to bylo včera, když ho porvé uviděla. Byl to kluk, kterého chtěla každá - vysoký, černovlasý, měl nádherné průzračně modré oči. Mohl mít kteroukoliv dívku, ale on si vybral ji. Ji! Ji, která byla často posměchem okolí, protože nosila černé věci. "Táhni Smrtko" křičeli na ní a smáli se jí. Říkali o ní, že je blázen, protože si řezala do ruky. Něvěděli, že má doma peklo, otec pije a matka si vodí domů milence. Při řezání z ní odplavovali černé myšlenky, uklidnovalo ji. Necítila žádnou bolest, jen úlevu. A oni nic nevěděli, a přesto ji odsoudili.

Proto tenkrát nemohla uvěřit tomu co slyší. Zase na ní křičeli, že je blázen a ať táhne pryč, ale tentorát se jí někdo zastal. "Tak už jí ksakru nechte, co vám udělala." řekl kdosi.Pak přišel až k ní:"Jsi v pohodě? Neudělali ti nic?" "Ne, jsem v pohodě, víš, já jsem si už zvykla." zašeptala a pohlédla mu do tváře. Nemohla uvěřit svým očím - byl to Josh, nejpopulárnější kluk na škole a zastal se jí! "Doufám, že se tohle už nebude opakovat.Taková skvělá holka si nezaslouží, aby ste jí ponižovali." Nikdo nepromluvil. Pak se obrátil zpět na ni: "Kdybys cokoliv potřebovala, víš kde mě hledat. Měj se fajn" řekl a odešel.

Pak se jí úplně změnil život. Ostatní jí začali brát mezi sebe. Najednou měla spostu přátel. Dokonce začalo hodně dívek nosit černou jako ona! Ale tohle nebylo to hlavní. Ona začala chodit s Joshem. Občas si totiž spolu povídali na chodbě a jednou se jí zeptal jestli by s ním nešla na chvíli na kafe. Šla a chvíle se protáhla na 3 hodiny. Vůbec nevnímal čas. Pak jí šel doprovodit domů. Před domem se ještě na chvíli zastavili. Koukali si přímo do očí. "Víš, že jsi mě úplně okouzlila? Jak si to udělala, že tě mám porád v hlavě?" řekl jí. Nemohla uvěřit tomu co říká. Ona ho okouzlila? Jeho, který může mít každou? Myslela si, že se jí to jen zdá, když viděla jak se k ní naklání a zavírá oči. O pár vteřin se její sen změnil ve skutečnost. Políbili se. Tehdy začala jejich láska. Byli štastní. Jenže láska plodí závist........

Jakmile se po škole rozkřiklo, že spolu chodí, hodně holek jí začalo nesnášet. Jí to ale bylo jedno, měla Joshe a pár svých nejlepších přátel a to jí stačilo ke štěstí. Měla jednu kamarádku, už dlouho, které ve všem věřila. Ta za ní jednoho dne přišla. "Víš, já ti nechci ubližovat, ale vadí mi, že to všichni kolem vědí a ty ne. Josh to s tebou nemyslí doopravdy." "Jak to myslíš? On mě přece miluje, včera mi to řekl." "No jak myslíš, ale on se vsadil s klukama, že se s tebou vyspí." "Co?! To nemůže být pravda?" "No a vzhledem k tomu, jak jsi mi ráno řekla, jsi se s ním včera vyspala, ti dá dneska kopačky." "Nee, to není pravda, on mě miluje, já to vím." zašeptala. "Jak myslíš, já bych si tím, ale moc jistá nebyla" Nemohla uvěřit omu, co slyší. Utekla pryč a cestou narazila na Joshe: "Kam běžíš princezno? Po škole se s tebou potřebuju sejít, musím ti něco důležitýho říct." Něvěděla co mu odpověděla, věděla jen, že utíká pryč, v očích má slzy a v hlavě jí zní - chce se s tebou sejít proto, aby ti dal kopačky. Nevěděla jak se dostala domů. Ted tu ale stála. Stála sama na střeše a v ruce svírala kousek papíru. Stálo tam:

Milovala jsem tě, ale tys mě zradil. Tys byl to jediné, co mi dávalo sílu žít. Ztratila jsem tebe a ted ztrácím i svůj život. Sbohem

Nevěděla, že si to ta její kamarádka vymyslela. Nevěděla, že ona také milovala Joshe a záviděla jim její lásku. Nevěděla, že Josh sedí v kavárně a v ruce má stříbrné naušnice, které jí koupil k dnešním narozenimám. Nevěděla jak moc jí miluje. Ona jen stála na okraji střechny a dívala se dolů, na ten maličký svět. Stačí udělat jen jediný krok a skončí s tímhle zasraným životem. "Sbohem" zašeptala a udělala krok do prázdna. Poslední krok ve svém životě.